Historie klubu
Základní Kynologické Organizace
Chrastava
Kynologický klub jsme založili v červenci 1983.
Tehdy nás bylo pouhých devět. Na konci roku jsme se rozrostli již na sedmnáct členů. V roce 1984 se nám podařilo přesvědčit vedení ZO Svazarmu a MěNV Chrastava o tom, že naši činnost myslíme vážně a byl nám přidělen pozemek. Tenkrát jsme byli nadšeni, že konečně máme své místo a dali jsme se okamžitě do práce. Začali jsme a oplocováním, výrobou kladiny a skákaček. To už mezi nás patřilo 19 psovodů. V roce 1985 jsme měli areál vybaven tím opravdu nejzákladnějším, co je třeba ke zkouškám. Co nám ale chybělo, byla střecha nad hlavou.
Při zkouškách jsme nad rozhodčím museli držet deštník a zápisy se psaly buď na koleně nebo v domácnosti některého z členů. Začali jsme tedy shánět, přemlouvat a jednat o přidělení mobilní buňky. Naše členská základna se rozrostla, tehdy nás bylo již 29.
V roce 1986 jsme buňku dostali. Dokončili jsme oplocení cvičiště a některé terénní úpravy. Záhy byla buňka pro našich 30 členů malá. A tak padl návrh, zda bychom měli odvahu postavit si vlastní klubovnu v akci Z. Nevěděli jsme tenkrát co nás čeká, ale odhlasovali jsme, že do toho půjdeme. A zase nové přesvědčování, obíhání, papírování, shánění ... . Nakonec nám na OV Svazarmu v Liberci přidělili projektanta, pana ing. Mičku.
S ním a s jeho návrhem na řešení klubovny jsme se sešli v srpnu. Od té chvíle dostala naše představa zcela konkrétní charakter. Stavbyvedoucím byl zvolen náš správce areálu Jiří Malášek. Nejdůležitější bylo dostat stavební povolení. V polovině září vyměřili staveniště a ihned začali s úpravami terénu. 17.10.1986 jsme stavební povolení skutečně dostali. Od tohoto dne někteří z nás spolu s Václavem Studeným, který byl naším mistrem zedníkem, přestali znát soboty a neděle, někteří chodili na cvičák i ve všední dny odpoledne. Začal boj kynologů s časem, počasím a stavbou. Všechny práce jsme si dělali úplně sami a do zimy jsme chtěli mít klubovnu pod střechou. To jsme nakonec dokázali.
Již v květnu roku 1987 byla tedy hotova nejen hrubá stavba, ale byl již instalován elektrický rozvod a začalo se s vnitřními úpravami. Stále nás hnal čas. Vždyť již 16. a 17. května jsme měli pořádat naši doposud největší akci - bonitaci a svod kníračů. Jednalo se o akci krajského charakteru a my jsme se potřebovali "vytáhnout". Nakonec jsme všechno stihli takřka na hodinu. Ještě den před zahájením svodu se zařizovala kuchyňka, zabudovával jsme kuchyňskou linku, sporák ... . Vždyť přihlášeno bylo na 70 psů.
O tom, že chrastavští kynologové nezklamali, svědčí nejen posudky rozhodčích, ale i to, že nám pořádání této akce bylo svěřeno i na další období. Ihned po této akci jsme se zase vrhli do práce. Nebyl hotov ještě septik, venkovní omítka, nebyla zavedena voda... . Zase soboty a neděle na cvičáku. Navíc se již začala hlásit únava, prvotní nadšení trochu opadlo, dostavily se i první neshody. Některé z nás doma téměř neznali, ale byli i takoví členové, kteří odpracovali svých odhlasovaných 30 brigádnických hodin a víc se neobjevili. V říjnu jsme kromě stavby zvládli ještě pořádat další zkoušky z výkonu a krajský podzimní svod kníračů. Tentokrát se stavělo i během těchto akcí.
Stavba byla dokončena a pro nás nadešel ten nejslavnější den - 5.11.1987 proběhla kolaudace. Dopadla opravdu výborně. Stavba byla shledána naprosto bez závad. Dva dny poté jsme klubovnu slavnostně přijali do užívání. Všechny neshody a napětí rázem odezněly. Citelně se nám ulevilo a zaplavil nás pocit hrdosti. Vždyť klubovna má teď hodnotu 300 000 Kčs a celá její stavba nám trvala jeden rok a 13 dní. Klubovnu jsme si stavěli v akci Z - tedy vlastními silami. Naši členové tu tedy za opravdu rekordně krátký termín odpracovali celkem 8 800 brigádnických hodin. Skutečné náklady na stavbu činily 172 119 Kčs, původní rozpočet zněl na 250 000 Kčs a to znamená, že jsme plných 77 800 Kčs ušetřili. Tato fakta mluví sama za sebe.
Myslím, že nyní je na místě poděkovat všem, kteří nám jakýmkoli způsobem pomohli ať už MěNV Chrastava, OV Svazarmu Liberec, paní Lysákové, stavbyvedoucímu Jiřímu Maláškovi, našemu zednickému mistru Václavovi Studenému i jiným. Určitě také musíme vyzvednout práci našich nejaktivnějších členů - J. Hofmana, J. Štěcha, P. Petrnouška, J. a M. Kotykových a poděkovat také všem našim rodinám za vydatnou pomoc a pochopení, kterých bylo zapotřebí.
Klubovnu tedy máme. V nejbližší době se chystáme věnovat tomu nejhlavnějšímu, co nás všechny spojuje,a to je výcvik našich psů.
Článek po úpravě převzat z Z Chrastavského Zpravodaje z prosince 1985.
Článek převzat ze stránek ZKO Chrastava
